Vox Clamans

Vox Clamans je komorní soubor specialistů na starou hudbu. Tvoří jej sopranistka Veronika Vojířová, cinkenista Miroslav Kůzl, hráč na violu da gamba Jakub Michl, a cembalista a varhaník Jan Hajič. Ansámbl vznikl v návaznosti na úspěšnou spolupráci studentského uskupení Camerata Brunensis s Miroslavem Kůzlem a Jakubem Michlem. Vedoucím souboru je Jan Hajič.

Vox Clamans na kůru sv. Kateřiny, festival Svatováclavské slavnosti, 21. 11. 2019
Vox Clamans v akci: festival Svatováclavské slavnosti, sv. Kateřina, 21. 11. 2019. Zleva: Miroslav Kůzl (cink), Veronika Vojířová (soprán), Jakub Michl (viola da gamba) a Jan Hajič (varhany). Nebylo úplně jednoduché udržet na kůru dobře kontakt…

Ukázky

Zde si můžete poslechnout nahrávky z našich koncertů. Vše zatím z příručních nahrávacích zařízení, neboť na zvukaře jsme se ještě jaksi nezmohli…

Dietrich Buxtehude – Singet dem Herren ein neues Lied, BuxWV 98

(Svatováclavské slavnosti, 21. 11. 2019, sv. Kateřina v Praze)

Cyklus velkých kantát Johanna Sebastiana Bacha pro celý rok je ve světě staré hudby — a vážné hudby obecně — docela dobře známý. Cyklus kantát Dietricha Buxtehudeho, skladatele o generaci staršího, však zas tak známý není, ačkoliv není o nic méně ambiciózní a svědčí o tom, že Bachovy skladby nevznikaly „na zelené louce“, nýbrž že měl slavný Johann Sebastian bohatý odkaz svých předchůdců, na kterém stavět. Buxtehudeho cyklus obsahuje na rozdíl od cyklu Bachova také kantáty komorní — pro malé obsazení, včetně jednoho obsazení pro soprán, vysoký nástroj a basso continuo. Tuto skladbu, kantátu Singet dem Herren ein neues Lied (Zpívejme Hospodinu píseň novou), která má v katalogu Buxtehudeho skaldeb číslo 98, jsme přednesli pro publikum Svatováclavských slavností.

A to, jak kantáta hravě a zlehka skončí, vyzývalo k zařazení malé varhanní improvizace tamtéž (omluvte prosím hlučnou mechaniku varhan a fotoaparátu, anebo jinak: objevte kouzlo živých nahrávek…):

Claudio Monteverdi: Pulchra es amica mea (Vespere della Beate Virgine)

(Večery u Kapucínů, 5. 6. 2019)

Krásná jsi, milá moje, líbezná a půvabná, jako Jeruzalém, hrozivá jako seřazené šiky vojsk… Odvrať ode mne své oči, neboť mne nutí prchnout!

V duchovní hudbě zanechal Claudio Monteverdi, jeden z největších průkopníků hudebního baroka, především monumentální Mariánské nešpory, cyklus skladeb vydaný v roce 1610. V cyklu se střídají skladby mohutné, pro víc než deset hlasů a bohatý orchestr, tak naopak inovativní skladby komorní. (Liturgicky správně se ještě do cyklu vkládají chorální antifony.) Skladba Pulchra es amica mea, na text Písně písní, patří právě mezi skladby komorní. Je psaná pro dva vysoké hlasy, avšak dle dobové praxe nahrazujeme druhý hlas právě cinkem.

Anonym – Modi di Ruggiero

(Koncert MUNI ARTS 100, 20. 11. 2019, Loreta v Brně)

Cink byl ve své době, tedy ve století šestnáctém a první polovině sedmnáctého, předním virtuozním nástrojem, vedle kterého se housle musely teprve prosadit. Zároveň je to nástroj, na který je nesmírně obtížné hrát. Náš cinkenista však zvládá virtuozní literaturu i v náročných podmínkách vymrzlého kostela a varhan naladěných o takřka čtvrt tónu výše, než je laděn jeho nástroj, kterýžto rozdíl musel kompenzovat vyšším napětím nátisku po celý hodinový koncert.

Samuel Capricornus: Adesto multitudo coelestis exercitu (Continuatio Theatrum Musicum)

(Koncert MUNI ARTS 100, 20. 11. 2019, Loreta v Brně)

Samuel Capricornus, za svého života jeden z nejpopulárnějších skladatelů středního baroka, byl prakticky zapomenut — až v nedávných letech je dílo postupně odkrýváno, mimo jiné díky českým hudebním uskupením Ensemble Inegal či Motus Harmonicus. Skladba Multitudo coelestis exercitu, s adventní či Vánoční tematikou, patří do sbírky Continuatio Theatrum Musicum, pokračování Capricornovy asi nejslavnější sbírky Theatrum Musicum; my jsme skladbu dostali darem od Gabriely Eibenové, vůdčí zpěvačce Ensemble Inegal.

Claudio Monteverdi: Nigra sum (Vespere della Beate Virgine)

(Koncert MUNI ARTS 100, 20. 11. 2019, Loreta v Brně)

Opět komorní skladba z Mariánských nešpor Claudia Monteverdiho, tentokrát však ještě komornější, pouze pro soprán a continuo. Zde hraje continuo pouze teorbistka Bára Hulcová… Snad nejkrásnější text o snoubenecké lásce.

Členové

Stálí členové ansámblu jsou čtyři: sopranistka Veronika Vojířová, cinkenista Miroslav Kůzl, gambista Jakub Michl, a cembalista, varhaník a vedoucí ansámblu Jan Hajič.

Veronika Vojířová (soprán)

Veronika Vojířová patří mezi nové perspektivní tváře ve světě české staré hudby. Během několika málo let se z frekventantky holešovských a valtických kurzů staré hudby stala i bez studia rozličných hudebních vysokých škol pravidelná spolupracovnice předních českých souborů staré hudby: Collegium Marianum, kde zpívala například po boku Hany Blažíkové, či spřízněná Capella Mariana, se kterou vystoupila na Letních slavnostech staré hudby; s Ensemble Inegal natáčí v roce 2020 premiéry Zelenkovy mše a litanií; zpívala s Musicou Floreou na Pražském jaru 2019, vystupovala i se souborem Capella Regia Praha pod vedením Roberta Huga, s Capellou Ornamentatou Richarda Šedy či Musica Cum Gaudio, souborem Martina Šmída. V současnosti vedle koncertní činnosti také studuje Akademii staré hudby na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity.

Miroslav Kůzl (cink)

Miroslav Kůzl je předním českým cinkenistou, nicméně k slyšení je spíše v Německu či Polsku, kde vystupuje s drážďanským souborem Instrumenta Musica. (Nicméně s Veronikou Vojířovou se setkali na pódiu Letních slavností staré hudby.) Krom jiného učí klarinet a flétnu na ZUŠ v Českých Budějovicích.

Jakub Michl (viola da gamba)

Jakub Michl je v současnosti nejžádanějším českým hráčem na violu da gamba, nicméně jeho hudební aktivity mají i přesah do zahraničí. Hrál pravděpodobně se všemi významnými i méně významnými českými soubory staré hudby; vede vlastní soubor Motus Harmonicus. Doposud spolupracoval se soubory Musica Florea, In Cordis Ensemble, Czech Ensemble Baroque, Ensemble Damian, Solamente naturali, Les Traversées Baroques, Trinity College Consort of Viols, Greenwich Baroque, Ritornello, ad. Vyučuje též violu da gamba a historicky poučenou interpretaci staré hudby v Čechách i zahraničí.

Jakub vystudoval violoncello na Pražské konzervatoři u Tomáše Strašila, hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, violu da gamba na Trinity College of Music v Londýně u Alison Crum a Vittoria Ghielmiho na Mozarteu v Salzburgu. Mimo to absolvoval mistrovské třídy a soukromé lekce s Jordi Savallem, Wielandem Kuijkenem, Marianne Müller, Hille Perl, Richardem Boothbym, Michaelem Brüssingem, Petrem Wagnerem, Reiko Ichise, Bruno Cocsetem, Irmtraud Hubatschek či Markem Štrynclem.

Je laureátem interpretační soutěže o sólový výstup s orchestrem Hudebního festivalu Znojmo v roce 2013. Svůj zájem o hudbu evropského středověku a hru na fidulu prohluboval na kurzech v Besalú (Medieval Music Besalú) a Vancouveru (Early Music Vancouver) u osobností jako Benjamin Bagby, Norbert Rodenkirchen, Alejandro Fernandez Peralta či Mauricio Molina.

Jan Hajič (varhany, cembalo)

Jan Hajič, vedoucí ansámblu, je zároveň vlastně služebně nejmladším hudebníkem: donedávna se věnoval především informatice, avšak po získání titulu Ph.D. na Matematicko-fyzikální fakultě se na nějakou dobu věnuje hudbě. Krom ansámblů Vox Clamans a Camerata Brunensis je aktivní jako korepetitor sborů specializovaných na starou hudbu Vagantes a Collegium 419, pod vedením Roberta Huga dělá varhaníka v pražské akademické farnosti nejsv. Salvátora a příležitostně působí jako „hostující cembalista“ např. s Karlovarským symfonickým orchestrem. Studoval cembalo na Koninklijke Conservatorium v nizozemském Haagu pod vedením Fabia Bonizzoniho, v Brně studuje Akademii staré hudby na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity pod vedením Moniky Knoblochové. Účastní se kurzů ve Valticích a Holešově pod vedením Shaleva Ad-El, Aleny Hönigové, na varhany u Roberta Huga a Lukáše Vendla.

Historie ansámblu

Vox Clamans je prvním výsledkem profesionalizace Cameraty Brunensis,  souboru, který založili sopranistka Veronika Vojířová a cembalista a varhaník Jan Hajič během svého studia Akademie staré hudby při FF MUNI. Soubor se specializuje na barokní hudbu, převážně na tvorbu 17. století, a její historicky poučenou interpretaci, nicméně nebrání se ani zabroušení do vod renesančních. Obsazení souboru se může rozšiřovat a proměňovat podle potřeby, nicméně základem zůstává kontrast hlasu a cinku, nástroje zapomenutého a během 20. století znovu vzkříšeného.

Ansámbl se dal dohromady nejprve pro benefiční koncert z řady Večery u Kapucínů. Jedná se o velice různorodý koncertní cyklus s již desetiletou tradicí, nicméně cink (dokonce dva, ještě ve spolupráci s Markem Columbym) jsme ke Kapucínům přinesli až my. Hrálo se nám spolu dobře, vznikl zajímavý program postavený na kontrastu a podobnosti lidského hlasu a barvy cinku, a tak když uměleckého vedoucího Jana Hajiče oslovil festival Svatováclavské slavnosti, osvědčená sestava se sešla znovu a ansámbl začal smysluplně existovat.

Napsali o nás (ještě o Cameratě Brunensis)

„Zpěvačka Veronika Vojířová zaujala hned v první Telemannově kantátě Die Zufiedenheit čistým zpěvem bez excesivního vibrata […] Tóny zdobila uměřeně a na patřičných místech. […] Velkou pochvalu zaslouží cembalista Jan Hajič, který předvedl své zvládnutí nástroje především v sólovém výstupu Le Rappel des Oiseaux od Rameaua. […] Koncert nově vzniklého ansámblu Camerata Brunensis dokázal, že nejen etablovaná a dlouhé roky fungující tělesa dokáží předvést kvalitní interpretaci.“
(mestohudby.cz, recenze na koncert Cameraty Brunensis 4. 4. v Brně)

Dramaturgie

Snažíme se o to, aby naše koncerty nebyly pouze pásmem po sobě jdoucích skladeb, ale aby koncert vytvářel jeden tematický celek, který má smysl vnímat od začátku do konce (např. koncert věnovaný obětem třicetileté války na Svatováclavských slavnostech, 21. 11. 2019). Dle potřeby také prokládáme koncerty průvodním slovem a vytváříme doprovodné textové a obrazové materiály. Rádi takto vyhovíme tematickému zadání ze strany pořadatele (např. mariánská zbožnost, ženská krása, smrt a funerální hudba, témata v návaznosti na církevní rok, ale i geografické – putování německem, itálií, skladby s vazbou na konkrétní místo či událost, atd.).